Home CZECH REPUBLIC Harmonie na Moravě

Harmonie na Moravě

written by Irena Markovich May 21, 2017

Obecně moc často sem na blog nepíšu. Ne, že bych nechtěla (pokaždé si řeknu, že bych měla psát víc), ale jsem toho přesvědčení, že by obsah jakéhokoliv příspěvku měl pro vás čtenáře mít určitý přínos. S Mayou cestujeme hodně a věřte, že je opravdu mnoho míst, které za zmínku stojí, ale i takových, které bych nezmínila ani za milión. Bud’ nám nesedne atmosféra, narazíme na opravdu špatné podmínky nebo si uvědomím, že se z výletu stala jen procházka, která krom stále krásné přírody nenabídne víc než hodinka za barákem.
A to mě přivádí k našemu pobytu na Moravě z minulého týdne. Původně jsem plánovala ten konkrétní týden pracovat a dohnat některé resty z minula, po příjezdu mě ale obklopila tak specifická atmosféra a jemný klid, že jsem na práci ani nepomyslela a hádejte co.. Po dlouhé době jsem si čas jen vychutnávala. Z pracovního týdne se v mžiku stal balzám na srdce a definice harmonie v jednom. Nechala jsem duši rozhodnout, co je pro mě v tu chvíli nejlepší, a čas už pak jen lehounce plynul..

Tentokrát nemíním psát vám zde o lokalitách, které můžete navštívit, nebo o místech, kde pořídíte nejzajímavější záběry. Každý z nás při toulkách se psem v oblasti na ně dřív nebo později narazí. Chci ale zdůraznit něco, o čem se moc v dnešní uspěchané době nepíše – o pocitu viny. O tom skrytém, neodcházejícím, pálícím pocitu vinu. O pocitu viny, který se kolikrát stává věrným kamarádem se vztyčeným ukazováčkem jedné ruky a s připravenou kudlou v ruce druhé. Všichni milujeme cestování a možnost prozkoumávat nové lokality, at’ už s vaším pejskem, rodinou, přáteli nebo jen tak sami. Jak si ale ty naše cesty co nejvíce užít? Jak si je vychutnat na maximum maximumů, aniž bychom se pak vrátili domů a vyčítali si, že jsme mezitím mohli udělat tu či onu práci?
Tyto otázky jsem si v dávné minulosti často pokládala. Proč se cítíme provinile, když máme možnost užít si, nemyslet a oddechnout si? Proč nám okolí pravidelně připomíná, že neděláme toho dost nebo že by to šlo ještě líp? Proč pocit viny vůči nám samým vůbec vzniká…?

Často se dočítáme, že máme být sami sobě nejlepšími přáteli a k sobě tak máme i přistupovat. Ohleduplně, důverně, s láskou. Je to sice hezké, že trilión knih o tom, že by to tak mělo být, bylo napsáno, ale.. JAK na to? Jak docílit té lásky k sobě samému, když nás denodenně válcují problémy v práci, s rodinou, dětmi nebo s finanční existencí.. Jak se dostat do stádia, kdy žádná z negativních emocí na nás pak nemá šanci zaútočit? Přesně tímhle jsem si před časem prošla. Ten pocit viny byl jen zlomek celého obrázku, který představoval můj život – uspěchaný a k sobě samé tvrdý a nekompromisní. Ještě 4 roky zpátky jsem se naštvala lehce, kdejaká maličkost mě mohla rozhodit a po vnitřím klidu ani stopy. Hnala jsem se s neviditelným bičem za zády a pleskovala se pokaždé, kdy jsem nebyla dostatečně rychlá, efektivní, rozhodná nebo nedej bože když jsem si chtěla odpočinout. Zní jako psycho triller? Ani ne, nebot’ vím, že mnoho lidí kolem mě i dodnes přesně takhle žije. A jsou ve skrytu duše nešt’astní. Důvody, proč takto žijeme, se můžou někomu zdát důležité, veřte ale, že nejsou. Hlavní je změnit to. Akce i reakce jste Vy. Ty, já, on, ona, každý sám sobě.

Okolí může dělat jakýkoliv nátlak chce, ale pokud ve vaší hlavě panuje klid, harmonie a láska k sobě samému, nátlak nemá žádnou odezvu a tím pádem vás ani nesrazí na kolena. Nastavit si to v hlavě není jednoduché, ale ani složité – chce to pouze rozhodnutí a trochu důslednosti. Rozhodnutí, že jste sám sobě prioritou. Věřte, že ostatní sobě prioritou jsou a pokud jde o jejich zájmy, vy jim můžete v tu chvíli být ukradení – smutné, ale mnohým (i mně) se to potvrdilo už bezpočetkrát. Je velice málo těch, kteří své priority mají, ale vás drží na dlani a zachovají se i v těch nejkritičtějších chvílích korektně.. Těch si vážit. U lidí bohužel ale fixně neplatí pravidlo “Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá”. Vy si tvoříte svoji harmonii. Vaše harmonie nezávisí na ostatních, ale na vás.
A ta důslednost? To je právě ta práce, která vás dovede k osvobozujícím pocitům. Řekněme, že rádi čtete a máte doma knihu, kterou už delší dobu chcete přečíst, není na ní ale čas (a nebo milujete posilovnu, procházky, kino,..). Rozhodnutí je jednoduché – “Chci mít na sebe víc času”, “Chci mít každý druhý večer půl hodiny pro sebe na knihu, yógu, cokoliv”.. Právě ta důslednost bude ten čas si vymezit a VYTRVAT. Opravdu ten telefon a počítač vypnout, zavřít se na 15 minut nebo hodinu, soustředit se jen a jen na sebe. Poprvé to bude super. Podruhé a potřetí to bude hezké, pak už si začnete říkat “Sakra, musím dodělat večeři.” “Neuklidila jsem.” “Děti se ozvývají z postýlky, můj miláček je určitě kvůli televizi neslyší a neukonejší je.” Proboha psi zase jančí na zahradě, vykopou mi tisíc děr do nového trávníku!” “Co ted’vlastně dělá můj drahý, že se ještě z hospody nevrátil?!” …těch důvodů proč tu půlhodinu pro sebe nemít najednou bude.. 🙂 Vydržte. I pouhých 15 minut. Vydržte. Stejně tak, jako si musíte denně čistit zuby, abyste nemuseli ve 30-ti na protézu. Vydržte. Stejně jako si denně nedáte fast food, abyste neztloustli, a pečujete o své tělo nebo pokožku. O duši se musí pečovat, i když není okem vidět. Vydržte a budete překvapeni, jaké pocity odlehčení pomalu začnou zaplňovat místa, která předtím obývala vina.

Všechny ty nádherné pocity harmonie a klidu jsem si zrekapitulovala minulý týden s Mayou, který jsme strávily v chatě v Jedovnici, která patří mým přátelům. Jsou to neskuteční lidé se srdcem na správném místě a s notnou dávkou upřímného humoru, kteří nejen, že pejskařům rozumí, ale sami dokonce adoptovali nechtěné psy a jejich krásná smečka čítá 6 úžasných chlupáčů. Přiznám se, že do jejich chaty jsme s Mayou zavítaly poprvé a pozitivní energie místa mi doslova učarovala. Pokud chce člověk balzám na duši, troufnu si říct, že je to pravé místo. Není úplně izolovaná jako některé objekty (z hlediska bezpečnosti ideální), je hned nad koupalištěm, vejde se tam 6 lidí a má úplně vše, co člověk potřebuje.. Pokud řeknete, že jste od Travel with Maya (klidně volejte paní Blance 775 350 016 / email bandina@seznam.cz), pak vám jí s radostí pronajmou a hlavně – pejsci jsou tam vítáni! My bychom ani jinam nešly, že 😉

Chata Mazlík, kde čas plyne harmonicky..

Život bez viny osvobozuje a roztahuje vám křídla. Schopnost milovat sebe a tím i ostatní kolem nejen naplňuje duši harmonií, ale pozvedává vás na vyšší úroveň, kdy najednou i to, co se v životě zas tak nezdařilo, se otočí o 180 stupňů (o tom ale příště).
At’ máte nádherný týden provoněný letním kvítím a naplněný klidem v duši.
xox

P/s: I’ll post an article in English soon..

You may also like

Leave a Comment