Home CZECH REPUBLIC Moje krása, moje volba / My Beauty My Say

Moje krása, moje volba / My Beauty My Say

written by Irena Markovich June 28, 2017

[vc_row 0=””][vc_column][vc_column_text 0=””]Jsem doslova a do písmene št’astně a fantasticky vyždímaná.

Před více jak dvěma měsíci mě oslovila společnost Dove (v rámci jejich projektu Moje krása moje volba, v EN též zde) ve spolupráci s Bauer média ohledně malého článku do časopisu Cosmopolitan. Jednalo se o sérii reportáží o ženách, které si jdou za svým cílem. Projekt Travel with Maya je oslovil a chtěli zjistit více, kdo za ním stojí, jak jsem se poprala s překážkami, jak se každý den motivuji a hlavně tuto skutečnost přiblížit čtenářům. Článek také zrovna před pár dny v červencovém vydání Cosmopolitan vyšel spolu s odkazem na práci, kterou projekt Travel with Maya obnáší.

Nicméně článek na blog, který měl mnou být publikovaný na blogu už před týdnem, jsem napsala hned ten den po focení počátkem dubna… Ale pár dní po focení ve mně nastal zlom. Strašlivý, nenapravitelný, prázdný zlom. Po shlédnutí fotografie sebe samé, která byla nafocena právě tím počátkem dubna v ateliéru a pro účely článku, jsem upřímně zjistila, že se nepoznávám… Nepoznala jsem samu sebe. Nebylo to fotografií samotnou, nebylo to světlem, nebylo to líčením, nebylo to fotografem ani vyšší mocí. Někdo by řekl “Prosím tě, šílíš z fotky?” …ne z fotky, ale z toho, že jsem v tu chvíli nakoukla do nitra své duše a uvědomila si, že věci u mě nebyly úplně v pořádku. Já jsem nebyla v pohodě.
Najednou jsem cítila, že se topím, že lapám po dechu a nemůžu se ničeho zachytit. Že jsem dovolila určitým okolnostem a hlavně určitým lidem, aby řádili mým životem a zanechávali stopy na duši, které mít nechci. Že jsem byla v mnoha ohledech slepá. Že jsem pracovala s bičem nad vlastní hlavou a mrskala se za každou maličkost, která se mi nepovedla. Byla jsem unavená 20ti hodinovými maratony, trpěla nespavostí, problémy pracovní i osobní se kupily, účty narůstaly, útěky do přírody nepomáhaly,… A přitom působím navenek, že vše je v pořádku a že mohu být motivací pro druhé. Motivací možná ano, ale mohu být i tou přetrvávající oporou, kdy první závan motivace po mnohých úskalích pomine? Jak můžu psát s radostí o úspěchu a zdárné značce, když moje duše krvácela?
Nebyla jsem jediná úspěšná žena, která to prožívala…

Již dříve jsem psala o pocitech, které v nás často vyvěrají na povrch. Na vlastní kůži jsem pocítila to, o čem se dlouhá staletí píše, o čem se týden co týden dočítáme. Silné osobnosti, podnikavé ženy, devět životů v sukni. Slova chvály nás potěší. Je to jako jemný balzám na duši, kdy získáme ocenění za práci, kterou mnozí přehlížejí. Večer ale, když se po devatenácti hodinách urputného žonglování pracovních, mateřských i partnerských povinností při odličování podíváme do zrcadla, tajně doufáme, že ještě chvíli vydržíme a že nás chronická únava i napjaté nervy neskolí.
Ale.. Ono to není tak jednoduché poznat, když se vám to vplíží do života. Nepraští vás to do tváře a nezakřičí “Koukééééj, ty na svoje dobro úplně kašleš!” Neohlásí se to. Čeká potichu, abyste se s tím pomalu sžili, abyste to přijali, jako by to odjakživa byla součást vašeho bytí.. A neustále potlačuje váš instinkt do pozadí, abyste náhodou nezačali kopat po temných zákoutích a čistit ze života vše špatné.

Celý ten rok před počátkem dubna 2017 byl zvláštní. Nechávala jsem ukotvit lidi v mém životě, o kterých jsem bud’ tušila nebo jsem cítila, že nejsou těmi správnými. Nezdá se to, ale při jakémkoliv tvoření své reality (ano, tvořím svou realitu), jsou negativní lidé, emoce i okolnosti zásadními brzdami ve vašem postupu kupředu. Nedovolí vám jít kupředu a sklízet úspěch za úspěchem, nebot’ vyčerpávají energii, kterou máte investovat jinde. Trvalo mi chviličku vše rozpoznat, ale zásadní otázkou pro mě zůstalo:

Proč se stejné vzorce neustále skrz můj život opakují?

Když se opakují, znamená to jen jediné – něco dělám špatně. Opakovaně. A je třeba to nadobro změnit. Přeorganizovala jsem svůj život. Přestala se stýkat s falešnými lidmi, kteří jen vysávali čistou energii. Vymezila si dvě hodiny denně jen na sebe, at’ už to zanamenalo číst, kreslit, jen tak se procházet (bez fot’áku!!!!) a nebo relaxovat ve vaně.. A hádejte co, kila šla dolů (pomohla jsem si i lepší životosprávou), plet’ se mi rozjasnila, jsem v rovnováze a vše se začalo hýbat tím správným směrem.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][title_subtitle][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][title_subtitle title=”Proč o těchto věcech ve souvislosti s oslavou žen, které si jdou za vlastním cílem, vůbec píšu? ” title_size=”24″ subtitle=”Protože dům nepostavíte bez základů, střechu nepoložíte na neexistující zdi a trámy, trávu nezasadíte do písku. “][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]A já o tom sice věděla, ale neustále jsem to opomíjela… Takže zatímco mě společnost Dove oslovila s uznáním krásy mého úspěchu, ve finále jsem já ta, která chce vzdát hold tomuto aktu.

Nebýt rozhovoru a nebýt fotky, možná jsem i nadále tam, kde jsem byla před začátkem dubna a neposunula bych se duševně ještě výš. Jakýkoliv článek na téma celistvosti a odhodlání, který bych před tímto rozhodnutím stvořila, by nebyl komplexní. Chyběla by tam ta kotvící stabilita, čistý proud energie, který protáčí celý vesmír ve váš prospěch.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row 0=””][vc_column 0=””][vc_single_image image=”2220″ img_size=”large”][/vc_column][/vc_row][vc_row 0=””][vc_column 0=””][vc_column_text 0=””]My ženy jsme častokrát stavěny do rolí, které nám vymezuje společnost na základě zažitých pravidel a vzorců chování z minulosti. Získat odhodlání věnovat se profesím, které by donedávna vyvolávaly údiv, není jednoduché.. Ale jděte do toho celým srdcem.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row 0=””][vc_column 0=””][title_subtitle title=”O překážkách zde nepíšu proto, abyste si vaše sny rozmyslely, právě naopak.” title_size=”20″ subtitle=” Píšu o nich proto, abyste sebe samy milovaly nejvíc a stavěly svoje dobro na první místo, poté vše ostatní. ” subtitle_size=”16″][/vc_column][/vc_row][vc_row 0=””][vc_column 0=””][vc_column_text 0=””]Když vy nebudete št’astná, ani vaše okolí nebude, tomu věřte.

Jít si za cílem může každý… ale vytrvat, to je to, co dělí úspěch od pokusu. A po této zkušenosti a té nejhlubší práci na sobě samé můžu s jistotou říct, že mi ten název ženy, co si jde za svým cílem, náležitě patří.

 

 [/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_single_image image=”2277″ img_size=”large” alignment=”center”][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_text_separator title=”My Beauty My Say”][/vc_column][/vc_row][vc_row 0=””][vc_column][vc_column_text 0=””] 

I am utterly and happily exhausted.


Approximately two months ago I was approached by a brand DOVE (with their “My Beauty My Say” project) in a cooperation with Bauer Media. The aim was for me to create a small article for their July Cosmopolitan issue. The project itself evolved around series of interviews with women chasing their dreams and life goals. They were intrigued by Travel with Maya project and wanted to know more; who created it, how I managed to overcome obstacles, how do I motivate myself every single day and mainly, they wanted to bring my story closer to the audience. The article I wrote was published few days ago in July’s Cosmopolitan issue with the link to the Travel with Maya project.

I wrote an article (I originally wanted to publish) right after my DOVE photoshoot beginning of April… But few days later, I fell apart. Unexpectedly, emotionally, completely fell apart. After I viewed a photograph that was taken of me beginning of April in the studio for the article purposes, I realized I don’t recognize myself… I didn’t recognize myself. It wasn’t because of the picture, it wasn’t the lighting, it wasn’t the make up, the photographer nor higher power. Someone could have argued “Agh please! You’re tripping over one image?!” …I wasn’t tripping over an image of me but I was devastated that in that particular moment I took a glimpse into my own soul and realized I wasn’t okay. I wasn’t happy.
Instantly, I felt short of breath and unable to get up on my feet. I felt devastated that I allowed certain situations and certain people rule parts of my life and I allowed them to leave marks on my soul. Marks I didn’t want to have. I was upset that I was blind in many ways. That I was too harsh on myself, punishing myself for every single little thing I didn’t succeed at. I was tired pf 20-hour marathons, I suffered from insomnia, personal and business problems kept pilling up, bills were increasing, escapes into the nature didn’t help,… Yet I’m perceived as positive person full of motivation for others. Maybe I was motivating others but how in the world can I be that lasting support once first obstacle pops up and motivation vanishes? How can I write happily about success and prospering brand while my soul was bleeding?
I wasn’t the only successful woman going though such thing…

In the past, I did write about similar feelings in this blog. I personally experienced what many have wrote of during past centuries, what we read in book every week. Strong personalities, businesswomen, nine lives baby. We enjoy the praise. It’s like the softest recognition for our work that many overlook. Late at night, however, after 19 hours of restless business, personal and maternal situations we look at ourselves in the mirror, we secretly hope we can hang on a bit longer before the chronic fatigue breaks us down.
But it’s not so easy recognizing its presence in our lives. It doesn’t hit you in the face and yells “Heeeeyyy, look! You’re completely overlooking your wellbeing!” It doesn’t announce itself. It awaits in silence for us to accept it as a routine part of our life. And it constantly pushes your instincts aside so that you wouldn’t start digging those deep corners and cleaning the dirt from your life away.

 

Those 12 months before April 2017 were bizarre. I allowed certain people sneak into my life, people that I felt weren’t honest nor positive. Sometimes it’s not obvious but once you’re creating your own reality (yes, I’m creating my own reality) negative people, emotions and situations are keeping you behind. They are preventing you from moving forward and collecting successful achievements  because they suck your energy out. The same energy you would have used differently. It took me a little time to recognize what was happening at the beginning, however I was left with the crucial question:

Why do the same patterns in my life keep happening to me over and over again?

Those patterns repeating can mean one thing only – I’m doing something wrong. And it’s time to change it for good. I reorganized my life. I stopped seeing wrong people that drained my energy away. I dedicated 2 hours a day strictly for me, whether it meant reading, drawing, taking a long walk (without a phone or camera) or taking a long bath.. And guess what, I lost weight, my skin got clearer, I’m balanced and everything in my life started moving in the right direction.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][title_subtitle title=”So why am I writing about such things in connection to women that follow their dreams?” title_size=”24″ subtitle=”Because you cannot build a house without foundation, you cannot lay roof on nonexistent walls, you cannot plant a flower into the dry sand.”][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text][vc_row][vc_column width=”1/1″][vc_column_text]And I did know all that but I was leaving it out… So while DOVE company approached me with recognition of my work, it’s me who needs to pay tribute to such act.

If it wasn’t for that interview and that picture, I’d still probably be where I was earlier at the beginning of April and I wouldn’t have grown so much. Any article discussing wholeness and determination written before my decision would be incomplete. It would miss that stable anchor, pure flow of energy that twists whole Universe around. [/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_single_image image=”2275″ img_size=”large” alignment=”center”][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]Us women, we are often pushed into the roles that society has predicted for us based on traditional rules and behaviour formulas. It’s not easy dedicating your powers to swim in waters mainly perceived as “unfitting”.. But go for it with your whole heart.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][title_subtitle title=”I’m not writing about obstacles so that you would change your mind. On the contrary.” title_size=”24″ subtitle=”I’m writing about them so that you would love yourself, so that you would put yourself first and base everything on your own wellbeing. Everything else comes second.”][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]If you’re not happy your surround won’t be happy too, take my word.

Anyone can jump and start following their dreams. What separates dreams from success is dedication. And after the most exhausting work I performed within my life during past months I can say with certainty that the title “A woman who follows her goal” fully belongs to me.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

You may also like

Leave a Comment