Adršpach aneb “Život je dar”

Adršpach učaroval mnohým. Mohutná Adršpašsko-teplická skaliska propínající se do závratných výšin zanechají málokoho netečným a při pohledu na masivní kolosy mnozí neodolají pokušení kamenů se s rozpačitostí dotknout. Stovky izolovaných a bizarních skalních věží oplývají tajemnem a nutkavou potřebou vědět o tomto daru matky přírody víc, jako i život sám.


Zdá se být čistý oxymorón psát o skaliskách v porovnání s životem a hlavně s darem, ale není tomu tak. Vše kolem nás je dar. Umění ocenit krásu a s pokorou přijmout existenci jiných bytostí a útvarů je vrcholem moudrosti, kde ego ustupuje do pozadí (pozor, nemizí, jen mu určujeme místo) a uvolňuje ten citlivý prostor schopnosti vážit si kolem nás každého tvaru, myšlenky, činu i skutečnosti.


Proč si myslíte, že si tolik lidí denodenně stěžuje na to či ono? Zkuste se zaposlouchat. Jen pár minut na den pouze poslouchejte a budete neskutečně udiveni, jak málo vděčnosti kolem nás je. Kolegyně v práci si stěžují na náplň práce, šéfovo přehlížení, dokonce i na množství práce. Kamarádky na váhu, partnerovo chování, špatné počasí o víkendu, kdy slunce svítí celý týden a zrovna v sobotu a neděli je zataženo,.. A mohla bych pokračovat. Vše, co ted’ popisuji, jsou ale malé krůčky k hlavnímu problému; k vyvrcholení diagnózy “já chudák, všichni se spikli proti mně”.  Vše co se kolem nich děje je proti nim, lidé jim nerozumí, každý je napadá, oni mají ve všem pravdu, přesto jsou životem a svými blízkými nepochopeni… Někdy musíte zhodnotit, jestli můžete danému jedinci podat pomocnou ruku, vysvětlit. A pokud můžete, jestli ten jedinec má vůbec schopnost naslouchat jinému hlasu než je hlas svého ega, a pracovat na sobě.


Přehlížení podstaty krásy života dříve či později uvolňuje prostor k vydzvižení toho, co vnímáme jako negativitu. Stěžující si jedinci padají do spirály, kdy je každý den něco rozladí, někdo vytočí a jemný zádrhel se stává nepřekonatelnou překážkou. Co je ale nejzajímavější na celém tomto psychadelickém filmu (kde možná ani nehrají hlavní role, ale pouhý komparz), je že nic není negativní. Jak by také mohlo, když vše je darem?

Již mnozí filosofové podtrhovali fakt, že náhoda neexistuje. Mluvím o náhodě, ne o zásluze. Pokud přijmeme dění kolem nás jako něco, co nás posouvá dál, dává nám zkušenost i nadhled, pak konáme obrovskou práci na sobě samých a do svízelného kolotoče “sebeoběti” nesklouzneme. A netřeba ani zdůrazňovat, že se jedinci, kteří si libují v neustálé sebelítosti, ve vaší přítomnosti pak už dlouho neohřejí…
Není nic opojnějšího, než každou vteřinu vnímat radost z daného okamžiku, milovat to, kým jste ted’ a vítat nové zítřky.

Každým dnem (většina nevědomky) činí rozhodnutí, která jsou zásadní pro úspěch či neúspěch nadcházejícího období. Každým dnem bud’ poděkujeme za úžasné chvíle nebo si postěžujeme na věci, které nám nesedly. Každým dnem přidáváme barvu na plátno našeho života a kreslíme obraz znázorňující přesně to, co vysíláme ven. Až se po pár desítkách let ohlédnete a podíváte se na vaše již dokončené dílo, zalíbí se vám to, co vidíte? Malujte jen to, na co budete i za dvacet let pyšní..


Milujte život. Milujte život a opatrujte ho jako nejcennější dar. Protože sám život vám to stonásobně v dobrém vrátí.

♥ ✗
~ jedna obyčejná holka s fot’ákem přilepeným k ruce a jedna šedá mírně potrhlá vlčice 

Share this post
  , , , , , ,


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *